Když nenávidím svoje vlasy

13. února 2015 v 18:31 | Evulina |  JOURNAL
Dnes ráno, při výrábění snídaně, mě napadlo několik případů, kdy absolutně nenávidím a nesnáším svoje vlasy. Kdy bych si téměř na 100% přála mít radši sestřih podle hrnce nebo bejt plešatá než mít VLASY! A to upozorňuji, že jelikož jsem nedávno měla nutné nutkání si svoje lokny o DOST zkrátit, tak je mám nyní jenom tak nějak po ramena a stejně bych je v určitých chvílích nejradši přerazila vejpůl.

1) Při cvičení
Jo, asi víte, kam tím mířím, pokud jste někdy ve svém životě cvičili nebo vyvíjeli nějakou pohybovou aktivitu spolu s vlasama. Ať už je to skákání přes švihadlo, normální skákání, běhání, sprintování, skákání do dálky, skákání přes tyč, tancování... (bych mohla pokračovat do aleluja).. tak je to předem prohraný boj. Culík se po třech skocích rozpadá a vy ho donekonečna utahujete, v průběhu cvičení vám vlasy lezou postupně do očí do nosu do pusy a jsou tak nějak celkově přilepený na vašem zpoceném obličeji. Prostě fajn. Při posilování nebo protahování zase culík v podobě boule na týlu hlavy pěkně tlačí, což mě v té chvíli nutí myslet o pořádně nabroušených nůžkách.

2) Při spaní
Věřia bych tomu, že už se spousta dam (či pánů) díky vlasům ve spánku zadusila nebo uškrtila. Když ulehám přichází dilema: Mít vlasy v culíku nebo rozpuštěné? Culík mě při spaní sice otravuje, ale většinou je tou snesitelnější variantou. Jelikož když jsou vlasy rozpuštěné, chovají se jako děti, které nikdo nehlídá, prostě lítaj všude, kde se dá. Dokonce i můj partner si občas postěžuje na neukázněnost mejch rozlítanejch vlasů lechtajících ho v nose. Ach ty děti neposedný.

3) Ve větru
Jojo vítr a vlasy to jest špatnou kombinací. Hlavně když si vaše gumička pěkně hoví na nočním stolku, zatímco vy prožíváte 3 světovou válku s vašimi vlasy, větrem a nejlépe ještě leskem na rty.

4) Když je prostě nechápu
Sem patří situace, kdy se jen divím nad tím ukazem, jakým vlasy jsou. A celkem ho i obdivuju. Kdy si vlasy hodinu načesávám na pravo a ony stejně drží nalevo. Kdy si dvě hodiny pletu francouzský cop a nakonec zjistím, že je nakřivo a navíc mi ani nesluší. Kdy ráno zoufale sahám po jakýkoli čepici, jen ať ta sláma neni vidět úplně celá.

5) Když jím
Samozřejmě v těch nejlepších situacích. Například na rande, kdy máte vlasy načesané, vyžehlené. Jdete na romantickou večeři s mužem vašich snů a do sousta se vám zamotá neposedný vlas. Nevíte, jestli dělat, jakoby nic, nebo ho začít nenápadně vytahovat z plných úst. Zaprvé se vám z toho zvedá kufr a za druhé si toho ten naproti vám nevyhnutelně musí všimnout. Celkově prostě trapná situace.

Dovolte mi, abych se zasmála.. HAHA. Protože nepříteli, jakým jsou vaše vlasy, nemůžete ukázat ani známku slabosti. A tak jejich útoky a zkoušky nervů berte s humorem. Jednou se nám snad podaří je zkrotit. A do té doby se je naučme milovat. Přece jen občas dokážou být docela fajn.

♥ Evulina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andey Andey | Web | 13. února 2015 v 20:34 | Reagovat

Ten bod 3 znám moc dobře. Nenávidím, když se mi vlasy přilepí na rty, a když mi vítr fouká do zad vlasy létají všude, a když přijdu domů, nemohu je rozčesat.

2 evulinana evulinana | Web | 14. února 2015 v 11:30 | Reagovat

[1]: Rozčesávání je taky peklo. Někdy se mi vytvoří skoro až dredy a je konec.

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 15. února 2015 v 0:16 | Reagovat

Tak vlasy a vítr je kapitola sama o sobě. A jídlo...máma mi vždycky před obědem sepínala vlasy, jinak zase skončili v polévce :D.

4 EVULINA EVULINA | Web | 16. února 2015 v 16:46 | Reagovat

To je dalsi vec :D Polevky, omacky apod. ... to jsem jedla temer vzdy za pomoci vlasu a rukavu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama