JOURNAL

Stěhování

6. září 2015 v 17:06 | Evulina
Ahoj všichni,
z více důvodů jsem se rozhodla přejít na Blogger. Takže jsem si založila nový blog-zde je odkaz Me Being Eva .
Nechtěla jsem ale tento blog úplně rušit. Jsem už totiž poučená z minula, kdy jsem vždy předchozí blogy smazala a potom mě to mrzelo.
Takže doufám, že na můj nový blog zavítáte a bude se vám tam líbit třeba i ještě víc.
Krásný den.

Návrat.

24. července 2015 v 10:12 | Evulina
Omlouvám se za svou neaktivitu. Nakupilo se toho opravdu hodně do školy. Potom taky nějaká ta práce a dovolená. Takže jsem zase zpět. Ale přicházím s pár změnami. Před tou dlouhou pauzou jsem se urputně snažila přidávat články každý den nebo alespoň ob den. Ale chci, aby mě blogování hlavně těšilo a bavilo a tak nebudu přidávat cokoli, jen aby byl ten den zveřejněn nějaký článek. Budu přidávat minimálně jednou týdně a když víc, tak víc :D ale jednou týdně určitě.


Také jsem trochu přemýšlela o přesunu blogu, protože mi přijde, že blog.cz nemá tolik možností pro zlepšení designu nebo i jiné další funkce. Takže kdyby někdo z Vás měl jakoukoli radu, kam a jak blog přesunout byla bych za ni moc a moc ráda. Nechce se mi úplně zakládat nový a všechny dosavadní články nechat tady. Ikdyž bych celkem ráda změnila i název blogu.
Prostě s jakoukoli radou sem.
Moc děkuji.

8. dubna 2015

8. dubna 2015 v 6:00 | Evulina
Včera bylo konečně trochu tepleji a můj nejmilejší Adámek dával echo, ještě když byl v pracovním nasazení, že dneska jdem na ryby. Byla jsem s ním zatím jen 2x a nikdy se nepoštěstilo. Navíc byla vždycky děsná zima. Jelikož jsme vyrazili až kolem páté, po hodince už mě taky zábly nohy, ale to spíš proto, že jsem to s tím vyletněním trochu přehnala.
Ale hlavní je, že se konečně zadařilo ! Navíc si včera Adam koupil zbrusu nový prut a ještě ten den na něj chytnul a hned kapra, který byl následován cejnem. Zatímco okolní rybáři starší generace jen nevěřícně koukali na svoje nehybné pruty. Joo když se daří, tak se daří.
Já to mám všechno zdokumentované, tak snad se mezi Vámi najde i nějaký ten vášnivý rybář či rybářka :)







Hezký den všem


7. dubna 2015

7. dubna 2015 v 7:00 | Evulina
Tak a Velikonoce jsou za námi. Zadky jsou vyšlehané, pomlásky ve vázách, zasazené na zahrádce či uložené k ročnímu spánku pěkně na půdě.
Musím říct, že naše České Velikonoční tradice mám ráda, i přesto, že spoustě lidem se zmalovanej zadek nezdá jako nejlepší recept pro krásu a lepší zdraví. Co takoví cizinci? Ti si musí říkat, že ty Češi jsou pěkný sadisti a jakto, že jim to ta Evropská unie vůbec dovoluje?
Jenže oni neslyšeli celou pohádku. Že ta naše omlazovací pomláska omlazuje, protože je pletená z vrbového proutí, které se krásně ohýbá a je stále mladé. A oni taky ještě nevědí, že pokud hodovníci přijdou vteřinu po dvanácté, my ženy máme právo je polít ledovou vodou, což by v letošní Velikonoční chumelenici byla fakt dobrá pomsta. Mně se ale ještě nepoštěstilo a nikdy jsem při téhle příležitosti na nikoho kýbl s vodou nevychrstla. Nicméně to musí bejt super pocit :D
No a jako poděkování za omlazovací kůru podáváme vejce malované a mašličku na pomlásku.
Ať už Vaše vejce bylo foukané či na trdo, zdobené či malované, s čepicí nebo bez či dokonce obháčkované, doufám, že si našlo svého vlastníka.

Dobrý start do nového týdne všem.






27. března 2015

27. března 2015 v 8:39 | Evulina
Zde je pár fotek ze zimy, těsně po Vánocích, kdy ještě nebyl sníh. Dnes se taky počasí moc jarně netváří co? Tyhle fotky jsem nafotila téměř jako první mým tehdy zbrusu novým foťákem. Slibuji, že příšte to bude něco více jarního/velikonočtějšího :)
Tak a tady jsou.








Když nenávidím svoje vlasy

13. února 2015 v 18:31 | Evulina
Dnes ráno, při výrábění snídaně, mě napadlo několik případů, kdy absolutně nenávidím a nesnáším svoje vlasy. Kdy bych si téměř na 100% přála mít radši sestřih podle hrnce nebo bejt plešatá než mít VLASY! A to upozorňuji, že jelikož jsem nedávno měla nutné nutkání si svoje lokny o DOST zkrátit, tak je mám nyní jenom tak nějak po ramena a stejně bych je v určitých chvílích nejradši přerazila vejpůl.

1) Při cvičení
Jo, asi víte, kam tím mířím, pokud jste někdy ve svém životě cvičili nebo vyvíjeli nějakou pohybovou aktivitu spolu s vlasama. Ať už je to skákání přes švihadlo, normální skákání, běhání, sprintování, skákání do dálky, skákání přes tyč, tancování... (bych mohla pokračovat do aleluja).. tak je to předem prohraný boj. Culík se po třech skocích rozpadá a vy ho donekonečna utahujete, v průběhu cvičení vám vlasy lezou postupně do očí do nosu do pusy a jsou tak nějak celkově přilepený na vašem zpoceném obličeji. Prostě fajn. Při posilování nebo protahování zase culík v podobě boule na týlu hlavy pěkně tlačí, což mě v té chvíli nutí myslet o pořádně nabroušených nůžkách.

2) Při spaní
Věřia bych tomu, že už se spousta dam (či pánů) díky vlasům ve spánku zadusila nebo uškrtila. Když ulehám přichází dilema: Mít vlasy v culíku nebo rozpuštěné? Culík mě při spaní sice otravuje, ale většinou je tou snesitelnější variantou. Jelikož když jsou vlasy rozpuštěné, chovají se jako děti, které nikdo nehlídá, prostě lítaj všude, kde se dá. Dokonce i můj partner si občas postěžuje na neukázněnost mejch rozlítanejch vlasů lechtajících ho v nose. Ach ty děti neposedný.

3) Ve větru
Jojo vítr a vlasy to jest špatnou kombinací. Hlavně když si vaše gumička pěkně hoví na nočním stolku, zatímco vy prožíváte 3 světovou válku s vašimi vlasy, větrem a nejlépe ještě leskem na rty.

4) Když je prostě nechápu
Sem patří situace, kdy se jen divím nad tím ukazem, jakým vlasy jsou. A celkem ho i obdivuju. Kdy si vlasy hodinu načesávám na pravo a ony stejně drží nalevo. Kdy si dvě hodiny pletu francouzský cop a nakonec zjistím, že je nakřivo a navíc mi ani nesluší. Kdy ráno zoufale sahám po jakýkoli čepici, jen ať ta sláma neni vidět úplně celá.

5) Když jím
Samozřejmě v těch nejlepších situacích. Například na rande, kdy máte vlasy načesané, vyžehlené. Jdete na romantickou večeři s mužem vašich snů a do sousta se vám zamotá neposedný vlas. Nevíte, jestli dělat, jakoby nic, nebo ho začít nenápadně vytahovat z plných úst. Zaprvé se vám z toho zvedá kufr a za druhé si toho ten naproti vám nevyhnutelně musí všimnout. Celkově prostě trapná situace.

Dovolte mi, abych se zasmála.. HAHA. Protože nepříteli, jakým jsou vaše vlasy, nemůžete ukázat ani známku slabosti. A tak jejich útoky a zkoušky nervů berte s humorem. Jednou se nám snad podaří je zkrotit. A do té doby se je naučme milovat. Přece jen občas dokážou být docela fajn.

♥ Evulina
 
 

Reklama